Květen 2007

citátky - o všem a přitom ničem...

31. května 2007 v 16:19 | Piškot... |  motta a citáty
...když chceš tak se nikdy neptej..jestli můžeš!!!!!
*
…není ostuda upadnout, ale zůstat tam kde jsi spadnul...
*
lidská samota není nic jiného,než strach z žití
*
rána způsobená slovem zasáhne vždy hlouběji, jak rána způsobená mečem...
*
Nehledejte štěstí venku, ale v sobě, protože jinak ho nikdy nenajdete.
*
Minulost je jako rozbité zrcadlo, odraz vněm je zkřivený a když se ho pokusíte složit tak se pořežete.
*
Jednou mi někdo řekl, že člověk si nikdy nemá ubližovat sám, protože vždycky se najde někdo, kdo to udělá za nás...
*
Nezáleží na tom, jak dlouho vám trvá dostat se nahoru. Spadnout můžete kdykoliv během okamžiku.
*
Pláčeš? I v slzách je síla. Tak vstaň a žij.
*
Sám před sebou nikdy neutečeš...
*
Zkušenost je drahá škola, ale hlupáci nechtějí do jiné chodit
*
ten kdo šíří pomluvy, už dávno ukázal svoje špatný vlastnosti

Odjíždím

30. května 2007 v 10:00 | Piškot... |  můj svět
holla lidičky
Dnes (ještě nevím v kolik) jedu na 7 dní na Mallorcu :-D (PS: tejto je psaný dřív a uložený do datumu zveřejnění, tak je možný že teď už jedu do Prahy na Ruzyni abych nastoupila do letadla - tak mi držte palce ať doletim celá =o))
Píšu to sem proto aby ste mi záviděli že nemusim bejt ve škole =o), ba né píšu to sem, aby ste si nemysleli, že Blogís zanedbávám - to by mě ani nenapadlo - a že sem nic nepřidávám
sice vám sem něco dopředu naházim, ale jelikož sem nějakej línej človíček tak toho mocko nebude -doufám že mi to prominete-
tak já se loučím papa
PS: vzpomínej na mě jako já na tebe, i když sme tak daleko, daleko od sebe (<- určeno pro všechny co sem příjdou,choděj nebo zablouděj)

Slib

30. května 2007 v 9:13 | Piškot... |  vymyšlené příběhy
tak tejtu povídku sem našla na jednom blogu sice je o twins Kaulitz ale vy si umíte změmnit jména třeba na Frantu a Heinricha =o) dávám jí sem protože je vážně hezky napsaná a je smutná tak si jí určo přečtěte
........................................................................................................................
Ještě o něco víc jsem si bradu zachumlal do tlusté šály a snažil jsem se horkým dechem alespoň trochu zahřát. Boty, které nebyly stavěné na to, aby se brodily závějemi si se vší urputnou snahou snažily probít cestu mezi kamennými náhrobky. Nikdy jsem nechápal, proč jsou tak tmavé, proč z nich čiší tolik studena …
(Leželi jsme vedle sebe a tiše pozorovali hvězdy. Začínala mi být zima, ale mlčel jsem. Věděl jsem, jak je máš rád, jak rád je pozoruješ. "Bille slib mi, že nikdy nespadnou. Že tady vždycky budou stejně jako Ty bráško. Miluji je tolik, stejně jako Tebe. Ucítil jsem, že mi do dlaně vložil něco jemného a se zájmem jsem si prohlížel šátek, který byl celý posetý malými, červenými srdíčky. Tom byl vždycky trošku dětinský, trochu kýčovitý, ale já … miloval jsem ho za to. "Slib mi, že ho budeš vždycky nosit u sebe, prosím." Tiše jsem přikývl a ještě pevněji stiskl jeho zpocenou dlaň … )
"Pane, pane tohle Vám vypadlo u vrat. Pane, stůjte." Naléhavý křik mě vyrušil a vzpomínky na bratra se znovu rozplynuly. Chci je zpět .. Malá holčička se dvěma tlustými copy natahovala drobnou, bílou ručku a podávala mi šátek, posetý malými srdíčky. Trochu křečovitě jsem po něm chňapl a přiložil jsem ho k místu, kde obvykle bývá srdce … kde zůstalo to mé? "Děkuji Ti, jakpak se jmenuješ malá?" Holčička se trochu zakabonila a mírně se zhoupla na špičkách zimních bot s kožíškem, snad, aby ukázala, že není žádné batole. "Anička. Anička Mayerová." "A kdepak máš maminku Aničko?" Holčička se rozhlížela po bílé, neutěšené krajině a její ručka po chvíli vystřelila nahoru. Támhle, támhle jak stojí babička. Spinká v tom hrobečku, víte?" Vyschlo mi v krku a já se snažil ovládat přeskakující hlas. Ta zoufalost! "Utíkej, ať o Tebe babička nemá strach Aňo." Naposledy mi zamávala a její drobné krůčky se vzdalovaly až nakonec zcela utichly.
(Otevřel jsem oči a všiml si, že už zase neležíš vedle mě. Znovu jsem zabořil hlavu do polštáře a obklopila mě pronikavá vůně Tvého heřmánkového šampónu. Nastražil jsem uši, možná Tě uslyším šramotit v koupelně. Vztekle si zaklel a dohopskal k posteli s jednou nohou vzhůru. Ach, Tome, jak jsi býval neopatrný. Snažil ses přidržovat ručník kolem pasu, v obličejíčku ublížený výraz týraného kotěte. Schoulil ses mi do náruče a já Tě líbnul do mokrých vlasů. Neúměrně rychle si zapomněl na bolest, která Tě před chvíli trápila … i já chci zapomenout, prosím obejmi mě!)
Čím blíž jsi mi byl, tím se moje kroky zkracovaly, znejistěly. Znovu začalo sněžit, nepříjemně ostrý vítr mě štípal do tváří. Jistě musely zčervenat. Jako Ty tenkrát, když jsem Ti nesměle šeptl: "Mám Tě rád Tome." Rozklepanou dlaní bez rukavice jsem odhrnul tlustou vrstvu zmrzlého sněhu, trocha mi uvízla za rukávem kabátu. Nepodařilo se mi sníh odhrabat úplně, jen půlka Tvého usměvavého obličeje pozorovala ten můj ustaraný z fotky za umazaným sklem. Nepatrně jsem se ho dotkl, hladím Tě, cítíš to? Zvedl jsem ze země růže a napodruhé tentokrát o něco pevněji jsem do nich zastrčil nebohý šátek. Opatrně jsem je položil na studené kamení … měl jsi růže rád, viď, že ano?
("Hezkého Valentýna Tome." Špitl jsem zastřeným hláskem a podal Ti malé poupě růže, které ani nedostalo šanci na to, aby se z něj stala růže. S radostí jsi ji přijal a políbil mě na čelo. "Moc dobře vím, jaká to byla dřina vylézt do zahrady starého Klause." Zachichotal ses a úplně stejnou kytičku vysvobodil z úkrytu pod svým tričkem. "Koukej." Rozesmál ses na celé kolo a hrdě mi ukazoval natržené kalhoty. "Ještě, že sis neublížil Tome, to by za to nestálo." Vážně ses mi zahleděl do očí a usměvavé rty vystřídala rovná, soustředěná čárka. "Kdybychom měli více peněž Bille, kdybychom jednou byli slavní a úspěšní, kdybychom nehráli jen tak pro radost, tak pak .. pak bych Ti koupil, co by sis přál. Ale takhle … " Rozhodil si nešťastně rukama a já si poupě přitiskl o něco blíž k srdci. "Tohle Tome, je to nejkrásnější, co můžeme jeden druhému dát … láska bráško."
Věděl jsi, že něco tajím. Zřejmě mě prozradily sklopené, nesoustředěné oči .. ba, ne vždycky si poznal, že něco tajím. Jako tehdy, když jsem náhodou zaslechl jakou, že oslavu pro nás rodiče chystají na čtrnácté narozeniny. Loudal jsi to ze mě tak dlouho, než jsem se Ti pod náporem polibků přiznal. A i dnes se nemýlíš Tome. Znovu jsem se téměř neznatelně dotkl Tvé fotky za sklem. Někoho jsem potkal bráško. Je stejně křehká, sladká jako Ty. Nosí mi stejné bláznivé dárky, má stejné ztřeštěné nápady, které mé rty znovu naučily smíchu. Nikdy ji nebudu milovat tak jako Tebe Tome, … i když je to dívka někdy se přistihnu, že místo k ní, mluvím k Tobě bráško …, ale mám ji rád. Já, už nechci být sám. Sám bez Tebe. Tak zoufalý, prázdný. Zeptal jsem se jí, jestli mi slíbí, že ty hvězdy, které jsi tak miloval nikdy nespadnou. Řekla ano, … a já jí věřím.
Tomu klukovi, který Tě srazil, jsem po čtyřech letech konečně odpustil. Vím, že by sis to přál, by jsi tak srdečný, tak nevinný. "Tome? Včera v podvečer padaly nezvykle velké vločky, jako tehdy na Vánoce, pamatuješ? To sněžila ta Tvá něha, bráško."
-----------------------------------------by Gia ------------------------
http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz/0705/slib

už je pozdě

29. května 2007 v 17:39 | Piškot... |  vymyšlené příběhy
Dívka stojí na kraji skály a přemýšlí jestli má skočit. Má skočit?
Skoč,honem skoč,at to máš ze sebou. Ne nemůžu. Co když se rozhodnu špatně? Budu smrti litovat. Vždyt ti ublížil. Chceš ho mít na očích? Ne nechci. Tak skoč. Budeš na něho pořád myslet.Ale já ho mám pořád ráda. Ale on tě zradil.Dá se to napravit. Promluvíme si o tom. A potkáš ho s jeho novou holkou, že? To bych neunesla. No tak skoč! Nemůžu, co moji rodiče? Když se zabiješ,budeš mít od všeho konečně klid. Nemůžu.…
Skoč, vykašli se na ten zkurvenej život. Nemá cenu tady žít. Máš pro co? Nemáš..Skoč!! Po chvíli zavládlo v údolí ticho…po chvíli bylo přerušeno křikem a zase zavládlo ticho..bylo po všem.
Dívka skončila v útrobách údolí. Pohlcena vnitřním hlasem a utrpením.
Jen černí havrani poletovali nad tímto místem a šířili tuto zvěst dál a dál.. Oblohu po chvíli zakryly černá mračna a těžký letní vzduch protrhly kapky deště. Havrani se stihli schovat,ale tělo leželo dál bezvládně ležet.Vlasy,spadlé do obličeje,pozvolna vlhly a na starém vytahaném tričku se zvětšovaly skvrny od krve.. A ona to viděla. Stála nebo se spíš vznášela nad svým tělem.už neměla své tělo,ale duši ano. Stala se duší. Ale není duše více než tělo?
...cítila pocit prázdnoty..takové,že už není ve svém těle,může letět kamkoli. Může se jít podívat kamkoli..co dělají její příbuzní? Truchlí..? Ví , že zemřela?..opdál přijel štastný pár. Kluk a pohledná dívka. Sedli si na deku, kterou sebou přivezli na kole. Lehli si a začali se mazlit. Dívka ce otočila a pohlédla dolů do údolí. Spatřila ji. Spatřila tělo dívky,už dokonale promočené deštěm a krví. Zakřičela,kluk nechápal co se děje,ale dívka mu ukázala prstem směrem na tělo. Oba utekli... Tělo bez duše dál jen leželo..a duše se vznášela dál a dál...
...lehké poryvy větru ji odfoukávali dál od jejího těla....Na chvíli zaváhala-Opravdu se chce vzdálit? Zanechat své tělo jen tak ležet? ...Ale pak jen splynula v vánkem a plula..nejdříve nad loukami a rybníkem..ale pak začala nabírat výšku.. najednou viděla pod sebou město, kostelní vež, celý kraj jako na dlani.... Chtělo se jí brečet, byla zmatená, nevěděla co chce, ani kam míří...jenže nemohla dělat vůbec nic...Byla v rukou vzduchových vírů....
....její duši profoukával studený vítr..teprve jak uviděla svoje tělo,jak bezmocně leží v krvi,uvědomila si,že je mrtvá..že se už nikdy nevrátí do svého těla .Chci zpátky!!! Ale to nepomohlo...je rpyč navždy..ted se bude jen proplouvat mezi mrakama a dívat se na svět, na svět, který chtěla opustit, který opustila a už se do něj nenavrátí..horká slza jí udělala nesouměrnou a neviditelnou čáru na obličeji...
Stálo to za to? Je tohle to, co jsem chtěla? Jak jsem si vlastně představovala smrt? Je to vysvobození? Utrpení? Dostanu se do nebe? Pekla? A existují tyto světy vůbec?
Myšlenky vířily kolem dokola a ona byla stále zmatenější....
Začínala toho litovat...začínala si uvědomovat, že jí bude chybět rodina. Její máma, která jí vždy pomohla, vždy jí poradila, někdy vynadala, ale v jádru měla pravdu.
Táta...moc si s ním nerozuměla, ale bude jí chybět..měl dobrý smysl pro humor..s bratrem se věčně hádala...ale teď....cítí k němu lásku-sourozeneckou lásku..
Oči se jí zalily slzami..dál a dál jí vítr odfukoval..vzdalovala se..ten pocit prázdnoty se čím dál prohluboval.... je konec..
V dáli se ozvalo houkání....tudůtudůtudůtudůůů ohlédla se..spatřila sanitku jak jede k jejímu tělu. Od někud se ozval hlas..."máš možnost se vrátit pokud chceš, musíš se jen včas dostat ke svému tělu".
Ano, ano! chci.....
Zkoušela pohnout sebou...nešlo to...fooukal moc silný vítr..nešlo to
Už už byla u svého těla...překonala tu mocnou sílu větru..těšila se na svou rodinu,jak je všechny obejme a políbí.Bratrovi řekne že ho má moc ráda,že bez něho nemůže být.Rodičům,že je nikdy neopustí.. Ale...uviděla jak lidé ze záchranky se zvedli a kráčeli ke svému vozu..
Ne,nestihla to.Nějaká mocná síla ji odvanula pryč od svého těla.Plakala.Už nikdy se neuvidí se svou rodinou...ne to přece nechtěla to ne! Bylo pozdě, pozdě na nějaké přehodnocování své smrti..už to nelze vrátit. S touto myšlenkou se nechala unést lehkým letním vánkem nasáklým deštěm. Už je konec....

přátelé - citáty

28. května 2007 v 16:52 | Piškot... |  motta a citáty
Kdyby všichni lidé věděli, co jedni říkají o druhých, neexistovali by na světě ani čtyři přátelé
*
Měňte své radovánky, ale nikdy své přátele
*
Před navázáním přátelství rozvažuj, po navázání věř.
*
Nejlepší přátelství neznamená , že vydrží věčne, ale znamená že je to silné pouto
*
Přítel je ten,který o vás ví úplně všechno a přesto vás má rád.
*
Přítel je ten kdo první příde, když všichni odejdou.
*
Přátelství má být věčné, nenávist pomíjející .
*
Přátelství, které mohlo zmizet, nebylo nikdy opravdovým přátelstvím.
*
Když kamaráda máš, dobře si ho važ, přijde chvíle taková kdy ho postrádáš.

srdci se nikdy neztratí...

27. května 2007 v 11:40 | Piškot... |  básničky

Teď očím mým jsi tečkou v dálce

a náhle už tě nevidím.
Tvůj obraz z očí mých se tratí
jak v poli z bramborové nati
v oblacích hustý, šedý dým.
Stromy se loučí tiše s listím
jež padá žlutě na trati.
I když se někdo očím ztrácí
srdci se nikdy neztratí.

Pohádka ... Ale přece jan není o mě

26. května 2007 v 15:21 | Piškot... |  můj svět
Četla jsem knížku
Byla o dívce
Ta dívka trpěla
Tak jako já
Víš proč?
Byla zamilovaná
Tak moc jako jsem já do tebe
Ona ho milovala
Míň,než já miluju tebe!
Chtěla být jen s ním
Pořád,jako chci být já s tebou!
On ji nechtěl
Tak jako ty nechceš mě!
Ale přece jan není o mě
Víš proč?
Nakonec si padnou do náručí
Ale já zůstanu bez tebe...

nenávidím tě...

25. května 2007 v 16:30 | Piškot... |  básničky
Nenávidím tě,
protože si mě změnil!
Nenávidím tě,
protože jsem ti dala kus sebe!
Nenávidím tě,
protože mi tě wšechno připomíná!
Nenávidím tě,
protože na tebe nedokážu zapomenout!
Nenáwidím tě,
protože miluji jen tebe!
A nenáwidím tě za to ještě wíc,
protože si to uwědomuji a nemůžu to změnit!
Nenáwidím tě, ale i miluji,
a to mě děsí....

sem tady s tebou .... už navždy

24. května 2007 v 17:30 | Piškot... |  básničky
Odešels tak náhle
bez slůvka,varování...
bez slůvka,rozloučení
bolí to...
není lék...
jen čas vše napraví,
ale kdy?
kdy?
Prohlížím tvoje fotky,
kapou mi na ně slzy,
proč je osud tak krutý,
proč vzal mi tě tak brzy?
Čím sem si to zasloužila,
snad špatnou dcerou sem byla?
Dám všechno za to aby ses vrátil,
cokoli!
Chci jít za tebou,
chci tě vidět,
chci tě zpátky!
Tak proč?!
Topím se v moři bolesti a žalu,
proč nemůže mi dát někdo radu,
jak jí za tebou...
možná žiletkou,
dva tahy po rukou
a být zase s tebou.
Dej mi znamení.¨
Mám?
Nemám?
Jenom dva tahy,
jak když malíř táhne štětcem...
pak už jen sledovat ten rudý obraz,
vytvářejíc se na rukou,
nakonec zavřít oči a říct:
''tati sem tady...
tady s tebou...
už naždy...''

Pro mě je hrdinkou, vzdala se života

23. května 2007 v 15:07 | Piškot... |  básničky
Hlavu má zvrácenou, zmáčené vlasy,
za dveřmi slyší ty zmatené hlasy,
je pozdě spílat jí, prosit a křičet,
teď už vám zbyde jen nad hrobem brečet...
Vzala si poslední kapičku života,
nad jejím tělem se světýlko mihotá...
Nechala po sobě poslední psaní,
je hrozně nešťastná pohleďte na ní...
V listě co nechala bylo jen psáno,
to co se stalo prý bylo už dáno..
Strašně se trápila nemohla dál,
někdo jí naději na štěstí vzal.
Ten kdo to způsobil, vůbec nic netuší,
Sladce si usíná, spánek nic neruší...
Ona je v rakvi na prsou hlínu,
kdo za to může, kdo nese tu vinu???
Byla tak šťastná když prvně s ním tančila,
studená žiletka všechno to skončila...
Řekl, že lásku jí nemůže dát,
pokaždé přišel si na chvíli hrát.
Vždycky, když odešel v slzách se topila,
když cítila samotu, tak vínem se opila...
Pro mě je hrdinkou, vzdala se života,
to já jsem srab a ničí mě samota...´

citáty - mno takový nevšední

22. května 2007 v 15:55 | Piškot... |  motta a citáty
tak hodně lidí mi psalo že tento blog je super (za co mocko děkuju) ale že je takovej smutnej (taky aby ne moje depky sou fakt krutý) tak sem házim pár citátů u kterých se možná i zasmějete
Jeden za všechny, každý sám za sebe.
*
Až se k tobě život otočí zády, chytni ho za prdel!
*
Žij rychle, umírej legračně.
*
Když něco nejde silou, tak to jde ještě větší silou.
*
Shozené kilo oslav žranicí!
*
Až zemřu, pohřběte mě tváří dolů, aby mi celý svět mohl políbit...
*
Dobrá nálada nevyřeší všechny tvoje problémy,ale nasere tolik lidí,že stojí za to si ji pěstovat.
*
Dnešek je ten zítřek, který nám včera dělal starosti...
*
Neber život příliš vážně, stejně z něj nevyvázneš živej
*
Život je jako louka plná fialek... jen se pro jednu ohneš a hned tě někdo kopne do zadku...
*
Neper se ……………….. život ti dá do držky sám
*
dokážeš se usmívat,i když se ti věci nedaří …..pravděpodobně už víš na koho to svést.
*
až tě život omrzí a stane se peklem...tak skoč po hlavě do hajzlu a zakrej se deklem!!!
*
Podstata krásně prožitého života spočívá v tom, správně se rozhodnout na co se vysrat!
*
Hlavně, že se všichni co? BAVÍME
*
Kdo se plazí, nezakopne.
*

já ... já ... umírám

21. května 2007 v 18:53 | Piškot... |  básničky
Slza, co mi po tváři teče,
se k tobě nikdy nedovleče.
A tu poslední slzičku,
co mám na krajíčku,
nechám stéct pomaličku...
Ztěžka oddechuji,
poslední pocity pociťuji.
Ležím volně, přitom v křeči,
Teď už mě nic nevyléčí.
Vím, že chybu jsem udělala,
ale zpět bych to už nevzala.
Protože až teď cítím tu vlnu svobody,
ale je to jen chvilka pohody.
Ty mezitím si jdeš dál
a já se dna dotýkám.
Padám,
níž a dál,
umírám...

oči

19. května 2007 v 13:40 | Piškot... |  můj svět
Prohlížím si ji.
Důvěrně znám ta ústa, která se usmívají,i když oči křičí bolestí.
Ano úsměv znázorňoje přetvářku a oči?? Oči o těch mi vždy babička řikala "oči jsou okno do duše, pamatuj si to, jen oči ukazují jak se věci mají"
Koukejte lidem do očí, jen tak poznáte kdy potřebují pomoct. Možná i zjistíte že potřebuje pomoct někdo do koho by ste to neřekli.
Nemůžu slyšet tlukot tvého srdce,jsi moc daleko

citátky o smrti (a všem co se jí týče)

19. května 2007 v 0:32 | Piškot... |  motta a citáty
Nejprve se chci omluvit že sem dne 18.5 2007 nic nepřibylo ... a důvod??? Asi ten že sem se teprve teď dostala domu =o)
PS: jinak dík ya komentáře v předešlém článku o mojí depce vy vážně víte jak udělat člověku radost =o)
*
*
… je nejisté, kde tě čeká smrt....tak ji očekávej všude..
*
Umírají lidé, mě to nevadí. Padají města, každý křičí, ale já se neohlížím. Když ovšem odchází někdo, koho mám hrozně rád, tak pro mě umřeli všichni, i já...
*
Smrt milované osoby je horší než samotná smrt.
*
Smrt není zlá! Zlá je pouze cesta k ní.
*
Každý člověk na světě má s tebou jedno společné tajemství - smrt.
*
Je mnoho míst kde můžete potkat spoustu lidí, ale pouze na jednom se jednou setkáme úplně všichni.
*
Život je pohlavně přenosná choroba, která vždycky končí smrtí.
*
Tragédií života není smrt, ale to, čemu v sobě dovolíme zemřít, když jsme ještě naživu.
*
Je lepší zemřít pro toho koho milujeme než žít bez těch kteří nás milují.
*
Příčinou každé sebevraždy, bývá nešťastná láska - někdy k ženě, vždy k životu ..
*
Život je nejhorší nemoc. Vyléčit ji může jedině smrt.
*
Jestliže chce člověk opravdu žít, musí zapomenout na jednu věc, na smrt.
*
Užívej si života, protože i ten skončí ...
*
Užívej si života, protože nikdy nevíš co bude zítra ...
*
Žij, jako bys měl zítra zemřít. Bojuj, jako bys měl žít navěky
*
V nebi je sice hezké podnebí, ale v pekle je lepší společnost...
*
*
tak a jelikož už u toho PC usínám tak to pro dnešek balim tak paaaaačko a doufám že se sem ještě dneska (po 12:00) dostanu a hodim semka něco
TOPlist

to nic ..... jen depka

17. května 2007 v 15:40 | Piškot... |  můj svět
Všichni si o mně myslí jak moc nejsem silná.Jak moc nejsem odvážná.Kdyby všichni lidi na týhle planetě věděli kdo já jsem. Že nejsem taková za kterou mě většina má. Všichni si mysleli,že je všechno v pořádku. Že je vše v pohodě ale není …. Nezapomínejte že jsem tu taky já s mim druhym já …. S mim horším já … =ó(
*
SRY ya moje kecy ale já se musela nějak vypsat =ó(

nikdo nerozumí mému mlčení...

16. května 2007 v 15:39 | Piškot... |  můj svět
Chci, chtěla bych, přála bych si... moc strašně moc... ne jednou, ne dvakrát, ne na chvíli, ne na jeden den, ale napořád cítit ten pocit, jaký jsem měla, když jsme šli po schodech dolů do metra a tys mě držel za ruku. Chtěl si mě držet a tak sis mě držel. Cítila jsem se tak štastná a spokojená, tak krásný pocit jsem nikdy nezažila. Byla to nejkrásnější cesta mého života. Jít spolu ulicí plnou lidí a patřit k sobě jako noc a den, jako jing a jang, jako dva milující se lidé. Znovu stát naproti tobě, dívat se ti do očí a beze slov rozumět všemu, čím je tvé mlčení a pohled na mě. Ta cesta vlakem, při které si mě celou dobu držel za ruku, jemně hladil a dával mi tím pocit, že jsem, že jsem tu pro tebe. Chci tu být pro tebe a slyšet tvůj hlas, chci ti říct, má lásko, buď se mnou zas - mi v hlavě zní jako sen, pohádka se špatným koncem. Proč se špatným... uplynulo jen pár týdnů a tvé dotyky už nejsou pro mě. Nejsou pro nikoho. Tvůj pohled už nepatří mně a nikdo nerozumí mému mlčení...

láska je jako smrt

15. května 2007 v 17:04 | Piškot... |  motta a citáty
Skutečná Láska je jako Smrt. Nevíš, jak vypadá, kdy k tobě přijde, cesta zpět k ní není, každého v životě jednou čeká a zanechá v něm nepopsatelné krásno

miluju tě čím dál víc...

14. května 2007 v 21:27 | Piškot... |  básničky
tak po dlohý době zase jedna pozitivní básnička
Když večer v postýlce ulehám,
jenom Tebe v mysli mám,
moje srdce nechce spát,
chtělo by se s Tebou smát,
v Tvá něžná očka pohledět
a najít v nich ten tajný svět,
ten svět, kde láska kvete jen,
kde splní se snad každý sen,
tam unesla bych Tě ve spánku,
na louku plnou heřmánku,
do ouška bych Ti pak šeptala tiše,
ta dvě slůvka, co mám v skrytu duše,
ta dvě slůvka, co nahlas bojím se říct,
že miluji Tě čím dál víc...

Blog založil new položku v menu

13. května 2007 v 10:39 | Piškot... |  ostatní
holla lidi
jistě už polovina z vás ví že v menu je new položka která se jmenuje "zpráva autorovy"
je to položka kde mi můžete napsat co chcete... stačí jen napsat text (byla bych ráda kdyby jste za každým textem dali odkaz na váš web na který bych se případně mohla kouknout =o) a nebo mejl na který bych mohla odepsat) a pak už jenom OD dát vaše jméno či přezdívku
pak už jen odeslat a mě se to ukáže v e-mailu
můžete mi psát cokoliv nápady, návrhy, kladné či záporné reakce a nebo nějaký citáty a nebo něco co chcete abych zveřejnila na webu =o)
páčko Piškot...

to bude láska...

13. května 2007 v 10:30 | Piškot... |  motta a citáty
Chodila po svtětě, nikdo ji neměl rád, někdo ji přímo nenáviděl, někdo ji stále hledal a jiný se jí vyhýbal, ale všichni jí dali stejné jméno LÁSKA!!!
Medvídci nás neobejmou,ale někdy jsou to jediné co máme.